Miroslav Ivanov (1929–1999)

Určitě nejslabší kniha, jakou jsem kdy od od Ivanova četl a to nejen svým obsahem, ale i čistě literárně. Některé v knize zpracované záhady jsou spíše pseudozáhadami, jiné záhadami vskutku jsou, ale Ivanov u nich reálně nic převratného nedokáže, místy si člověk klade otázku proč autor ve svém pátrání postupuje tak neuvěřitelně neobratně až hloupě, nebo jak může považovat za jisté něco, co evidentně jisté není... Zmínku na okraj si pak zaslouží místy dosti otravný a zcela zbytečný "plural majesticus"... S "přibývajícím časem", tj. u příběhů mladších a nejmladších, navíc spisovatelovo líčení notně křiví komunistická ideologie a mimo to často i vypjatý nacionalismus. Patrné to je přirozeně zvláště u posledních dvou částí. Samozřejmě ne jen tam. Zvláště pikantní je v té souvislosti povzdech u "Babičky", že se "němčí" dokonce i ve Vídni... Hovadnost nacionalistického vidění světa ovšem vynikne nejlépe v "Trutově" textu "Listy z Prahy XXI". Za to samozřejmě Ivanov nemůže, jde o dokument své doby, Ivanov s ním ovšem zjevně velmi souzní. I komunisté byli jako správní populisté především nacionalističtí, ačkoliv navenek rádi pěstovali "internacionalismus"... Vladimír Vašek alias Petr Bezruč nedostudoval školu především proto, že svá studia trávil více po hospodách než v univerzitních posluchárnách. Samozřejmě je snadnější to svést na "odrodilé němčící pražany", než na vlastní neschopnost... Komentovat "Annu proletářku" se zcela překroucenými historickými událostmi už snad ani nemá smysl. Stačí se podívat, co z někdejších průmyslových podniků zbylo, když přišly o své "vykořisťovatele". Za socialismu zoufale nekonkurenceschopné molochy chrlící nekvalitní a drahé výrobky, po roce 1989 z téhož důvodu logicky téměř kompletně zkrachovalé. Kdysi jsme byli považování za průmyslovou velmoc, což je bezpochyby zásluha nejen všech těch šikovných bodrých dělníků, ale především oněch "zlých a proradných kapitalistů", kteří své dělníky týrali tím, že jim nabízeli práci... Celkový dojem: 60%… (mais)